Počteníčko

Zakřičela jsem, jak nejvíc jsem mohla. Chtěla jsem zakřičet znovu, ale útočník mi strčil do pusy kus látky. ,,Drž hubu!" křikl, odhrnul mi vlasy na stranu a zakousl se mi do krku. Vzpírala jsem se jak lvice, ale bylo mi to prd platné. Cítila jsem, jak mi vysává krev. Pomalu jsem umírala, když v tom se přihnal někdo další. Viděla jsem rozmazaně. Jen jsem zastřehla, že se ode mne útočník odtrhl. Sletěla jsem na zem, jak shnilá hruška a slyšela bitvu. Po pár minutách už jsem skoro nevnímala. Naposledy jsem cítila jak mi někdo strčil ruku do huby. Byla spocená a studená. Chtěla jsem ji vyplinout, ale něco mě vábilo. Zakousla jsem se do ní a vysávala krev. Pomalu jsem se začínala zotavovat. Už jsem začala znovu, normálně vidět a sylšet. Změnila jsem polohu na polosed, ale nepřestala sát. Po chvíli jsem rozeznala člověka, jak mě pozoruje. Odtrhl ode mne svou ruku, ale já si ji přitáhla zpátky. ,,Dost!" křikl mladík. Lekla jsem se a přestala. ,,Musíš se snažit ovládat svou žízeň." promluvil ke mně přísným hlasem. ,,Kdo jsi ?" zeptala jsem se očarovaně. ,,Stefan." pousmál se. Zvedl se a podal mi ruku. Chytla jsem se jí a on mě vytáhl nahoru. Zatočila se mi hlava. ,,Co se to se mnou děje ??" zaječela jsem hystericky. ,,Teď se z tebe stala upírka." pozasmál se. ,,Hm." odsekla jsem. ,,jak ti mám říkat?" zahleděl se mi do očí. ,,Nijak. Právě odcházím." zavrčela jsem a rozešla se. Nohy se mi motaly a svítilo na mě slunce. ,,Au!" zasýpala jsem, neboť se mi začala škvařit kůže. Neměla jsem dostatek sil a skácela se na zem. Ihned ke mně přiběhl Stefan. ,,Leskneš se jak diamant." zasmál se. ,,Jesli ti to nevadí, tak já se tu škvařím, jak škvarky!" probodla jsem ho pohledem. ,,Hele klid. A zachránil jsem ti život, tak mi to musíš oplatit." ušklíbl se. ,,Hm a jak ? Mám tě zabít a pak oživit ?!" zavčela jsem. ,,Ne, ani nevíš jak. Ale stejně bys nepřežila. Musíš se naučit svým schopnostem." moc jsem ho nevnímala, neboť mě to nudilo. ,,Takže bych jako odměnu za záchranu chtěl, abys neodcházela." podíval se mi do očí. Jeho oči byly krásně tyrkysové a celé se leskly. Viděla jsem v nich samotu. Rozhodla jsem se ho neopustit. ,,Jsem Elis." podala jsem mu ruku. Usmál se. Vytáhl mě nahoru a vlekl pryč. ,,Řekneš mi aspoň, kam mě vlečeš ?" trhla jsem s rukou a tím ho otočila směrem k sobě. Páni! Já mám ale sílu! ,,Do jeskyně. Jestli se nechceš uškvařit." odvětil a dal se do chůze. Ale ruku mi stejně nepustil.

Konečně jsme dorazili do jeskyně a tam mě pustil. ,,Tady se budeme každý den sektávat a budu tě tu učit, aby ses mi do někoho nezakousla." uchechtl se. Ihned jsem pomyslela na kluky. Když v tom mi zavibroval mobil. Vyndala jsem ho z kapsy a podívala se, kdo volá. Během sekundy byl vedle mě Stefan a vzal mi mobil z ruky, ani jsem nestihla přečíst jméno volajícího. Čekala jsem co udělá, mobil stále vibroval. ,,Vidíš tenhle mobil ?" mával mi s ním před ksichtem. ,,Vrať mi ho a to hned !" zuřivě jsem se po něm ohnala. ,,Chceš ho ?" vyhnul se mi. ,,Jo!" dupla jsem. Přendal si mobil do druhé ruky a ... "křup," rozmáčkl ho.,,Tady je." podal mi hromadu součástek. ,,Můj-můj mobil!" vzala jsem součástky do rukou a poklekla na kolena. ,,Cos to udělal?!" křikla jsem a rozbrečela se jako malá holka. Najednou se ve mě začala vařit krev. a Stefanovi zmizel úsměv z tváře. Vstala jsem, strčila rozdrcenej mobil do kapsy a výhružně se na něj podívala. Zasyčela jsem a vystrčila svoje tesáky. ,,Rozbil-si-mi-mobil !" drtila jsem mezi zuby. ,,Elis. Uklidni se." couval pomalu dál ode mne. Já se k němu pomalu přibližovala. Už se nemohl ani hnout. Za ním nebyla nic jen skála. Během sekundy jsem byla u něj a srazila ho k zemi. ,,Elis, Elis prosím !" přivřel víčka. -->pokračování příště ...

... vlastně hned :D

Vstala jsem a prosvistěla na konec skály. Otočila jsem se naposledy na Stefana a zmizela.
Doma jsem byla během ani né pěti minut. Rozrazila jsem dveře a namířila si to do pokoje. Vyběhla jsem schody a tam zahlédla Nialla. ,,Kdes byla tak dlouho ? A proč nezvedáš mobil ?" zavalil mě otázkama. ,,Byla jsem v lese, a ..." ,,V lese ??!" přerušil mě. ,,Jo a mobil jsem nezvedala, protože už neni." ukázala jsem mu hromadu součástek. Niallovi spadla dolní čelist. ,,J-Jak to?" vykoktal ze sebe. Už už jsem mu málem všechno řekla, ale zarazila jsem se. Nemůžu jim to říct ...
,,Zakopla jsem a mobil se roztříštil o kámen." zamumlala jsem. ,,Ahá..." kýval hlavou a já si oddychla, že už to dál nerozebíral. ,,Co to je?" ukázal na můj krk. ,,Nic." odsekla jsem a zakryla si krk vlasy. Střelila jsem po něm pohledem a zalezla do pokoje. Potřebovala jsem se ňák uklidnit a spravit ten mobil ...

Niall vypráví:

Elis přiběhla nahoru k pokojům. Ihned jsem jí začal vyzvídat. Pak jsem si všiml, že má něco na krku. ,,Co to je?" ukázal jsem na její krk. ,,Nic." odsekla a zakryla si krk vlasy. Střelila po mně pohledem a zalezla do pokoje. Překvapilo mě to. 'Asi potřebuje chvíli klid.' pomyslil jsem si a nechal ji být.

,,Co je s Elis ?" ,,A kde byla?..." zavalili mě kluci otázkami. ,,Byla v lese." povzdechl jsem. ,,V lese?!" vyděsil se Harry. ,,Jo, v lese." zopakoval jsem. ,,Kdo ji tam pustil?" vložil se do debaty Liam. ,,Nikdo. Sama přeci odešla." ,,Neměli bychom ji to náhodou říct ? Je na to už dost stará..." nymítl Zayn. ,,Jo. Má právo to vědět." souhlasil Liam. ,,Já za ní půjdu. Snad už bude v pohodě." zvedl jsem se z pohovky a podíval se na horní patro, něco se tam mihlo.

Elis vypráví:

Jakmile Niall odešel, nechala jsem mobil mobilem a docupitala ke dveřim. Nevím, co mě to napadlo. Otevřela jsem potichu dveře a po špičkách doťapkala k Zaynovo pokoji. Tam jsem se pokusila skrýt v rohu. V patře s pokoji byla tma a tak mě nešlo moc vidět.
Niall si sedl ke klukům na pohovku a kluci ho hned začali vyzvídat. Rozuměla jsem jim sice špatně, ale i tak mi to stačilo. Jakmile jsem slyšela o lese, zpozorněla jsem.Najdenou se Niall zvedl a podíval se směrem ke mně. Ucukla jsem dozadu a bleskurychle vlezla do nejbližšího pokoje. Hádám, že zrovna do Niallovo.
Opřela jsem se o dveře. Srdce mi bilo rychlostí, jakou jsem již nezažila. Slyšela jsem kroky. Nejspíš šel na mnou. Zavřela jsem oči a modlila se, aby nešel k sobě. Zastavil se. Podívala jsem se klíčovou dirkou a sledovala ho. Po pár minutách se ale vzpamatoval a pokračoval dál. Hrozně se mi ulevilo. Opřela jsem se znovu o dveře a svezla se na zem.
,,Oh my lord !" zaslechla jsem. Vylekalo mě to a malám jsem se praštila do hlavy. ,,Co se děje?" přiběhl někdo. Podívala jsem se kdo - Harry. ,,Už zase někam zmizela ! já se z tý holky zblázním..." obejmul Harryho. Totéž udělal Harry. ,,Harry?" vzlykl. ,,Ano?" zašeptal svým chraplavým hlasem.
,, Pomůžeš mi ji najít?" odtáhl se. ,,To víš, že jo." přitáhl si jo Harry zase k sobě. ,,Co když se jí něco stalo?" z jeho hlasu šlo poznat, že má strach. ,,Neboj, najdeme ji." utěšoval ho Harry. ,,Po pravdě, já mám o ní taky strach." dodal. 'Pání. Jsem tu jen chvíli a už o mně mají strach.' pomyslila jsem si. ,,Vem si baterku a půjdeme ji hledat ven. Kluci zatím budou hledat tady." mrkl na Nialla. Do háje ! ,,Tak jo." souhlasil Niall. Bleskurychle jsem se schovala pod postel, ještě že má přes postel přehozenou tak dlouhou deku. Niall vstoupil do pokoje a hned za sebou zavřel. Šmátral do šuplíku ale najednou přestal. ,,Možná bude hozená pod postelí."
Začala jsem se podlit. Viděla jsem jeho nohy u postele, jeho ruka šáhla pod postel a byla skoro u mě...

,,Támhle je." zase ruku vyndal a mně spadl kámen ze srdce. Vzal kovovou věcičku a odešel. Zavřel a zaslechla jsem cvaknutí. Zamknul. 'Do háje!' zatnula jsem pěsti.
Vylezla jsem zpod postele a porozhlédla se. Zrak se mi najednou zastavil a oči se mi ďábelsky zaleskly. (pokračování příště)

1) Co debilního si myslíte, že Elis napadlo ? :D
2) Kdo Elis najde a co se stane potom, až se najde ? :D