I belong here, I don't belong.. (part 1)
Z pohledu Elen:
Dnes se stěhujeme a od této chvíle budu chodit do jiné školy. Je to pro mě těžké, ale rodiče na mě neberou ohledy. ,,Elen, rozluč se s holkama, pojedeme. " usmála se na mě mamka. Pozvala jsem všechny moje kamarádky na návštěvu, třeba je už nikdy neuvidím ... Teď všichni stojíme před prázdným barákem, až na tátu, ten sedí připravený v autě. ,,Měj se tam hezky. Nikdy na tebe nezapomenu!" obejmula mě má ze všech nejlepší kámoška Britney se slzami v očích. Neudržela jsem se a kapička slzy mi stekla po tváři. ,,Ozvy se až dorazíš." obejmula mě Carol. Mlčky jsem kývla. Obejmula jsem se ještě s Lili, Grace a Lucy a nastoupila do auta. Když se auto rozjelo, sledovala jsem mávající kamarádky a šlo vidět, že mají na krajíčku. Jen Britney nic nezadržovala a nechala stékat slzy. Popravdě jsem taky nechala stékat slzy, beztak to jen prospěje. Holky mávali jako o život, dokud jsme nezmizeli za zatáčkou. Pak jsem se jen uvelebila, vytáhla mobil a pustila si písničky. Přemýšlela jsem, jak to budu zvládat v nové škole. Jeli jsme dlouho, minimálně takových 12 hodin. Zajeli jsme cestou na letiště pro zavazadla, které jsme si nechali přivést. Už se nám to nevešlo do auta. Přeci jen jsme bydleli v rodinném domě. Nábytek a takové blbosti už tam máme, ale nevěřili byste kolik já mám věcí. Mamka odemkla dveře od našeho nového baráčku. Nebo spíš vili ? Je docela obrovskej. ,,Vítej doma! " usmála se na mě mamka. ,,Páni!" vydechla jsem. Takhle luxustí bejvák můžu mít jenom já. ,,Pokoj máš nahoře.První z prava." pozasmála se nad mému údivu. Odnesla jsem si tedy svoje zavazadla do "nového" pokoje a nestačila jsem žasnout. Měla jsem tam všechno, nadš si jen vzpomenu. Teda až na ty moje věci co mám teď v zavazadlech. Okamžitě jsem se tam zabydlela. Jakmile jsem měla všechny zavazadla prázdné, šla jsem si dát horkou koupel. Byla jsem ze všeho toho utahaná a koupel byla všechno to co jsem potřebovala. Strávila jsem tam asi 20 minut. Jakmile jsem byla nachystaná do postele, napsala jsem holkám zprávu, že jsme dorazili. Chvíli jsem si četla ale po 10ti minutách jsem odpadla. Zhasla jsem poslepu lampičku a do pár minut usnula.
,,Vstávej, ať nepřijdeš pozdě do školy!" křikla mamka.Otevřela jsem oči a podívala se na hodiny, které ukazovaly 6.hodinu ranní.Líně jsem se protáhla a pomaličku vstala.Doušourala jsem se do koupelny a umyla se.Ještě že mám koupelnu v pokoji, jinak bych asi nedošla.Rozčesala jsem své zlatě oříškové dlouhé vlasy, namalovala se a odešla zpátky do pokoje,kde jsem se převlékla do tyrkysového trika a tmavě modrých džín. Sešla jsem schody dolu, rovnou do kuchyně. ,,Dobré ráno ospalče." pousmála se na mě mamka a položila na stůl talířek s chlebem a hrnek s čajem.Posadila jsem se na židly a začala snídat. ,,Tak pojď, odvezu tě." popoháněl mě otec. Protočila jsem panenky a vstala od stolu. Z pokoje jsem si vzala tašku a jeli jsme do školy.Byli jsme tam za 15 minut. ,,Tak pa kočko.Pak nám řekneš jaký to bylo." mrknul na mě. ,,Nebo tě mám doprovodit?" ušklíbl se. ,,Ne to je dobrý ..." vystoupila jsem rychle z auta.Taťka zatroubil a já mu zamávala s falešným úsměvem,nechci mu kazit radost. Vydechla jsem a odhodlaně vykročila ke škole. Jakmile jsem stoupla na schod, všichni se na mě začali dívat. Sklopila jsem pohled a překročila práh školy.Vyhledala jsem svojí třídu a vstoupila do ni.Sedla jsem si na volné místo a hodila tašku na lavici. ,,Tady je obsazeno!" křikla na mě blondýnka. Čapla jsem tašku a přesedla si k ňákýmu blonďákovi. ,,Je tu volno ?" zeptala jsem se, než mě vyhodí. ,,Jo."podíval se na mě. ,,Ty si tu nová?"otázal se. ,,Jo." kývla jsem. Oči se mu zaleskly. ,,Jsem Elena."podala jsem mu ruku.,,Niall."podal mi ji též.Zvonilo a do dveří vstoupila učitelka.,,Posaďte se."kývla.,,Á, ty musíš být ta nová žákyně." všimla si mě. ,,Postavte se prosím Eleno." pokynula mi.,,Neboj.Ona je hodná." pošeptal mi Niall.Líně jsem se zvedla ze židle a vyčkávala.,,Já jsem tvoje třídní učitelka, Fontánová.Představíš se nám?"pousmála se.Skoro neviditelně jsem kývla.,,Dobře tak nám řekni, s kým žiješ, jestli máš sourozence, zvíře, tvé zájmy,..." ,,Jmenuju se Elena Gilbert.Žiju s rodiči,mám starší sestru,zvíře nemám a mám ráda adrenalin."zamumlala jsem a sedla si.,,Děkuji.Všichni jí přijměte do své třídy, je teď jedním z vás.Elen,tady máš učebnici a o ostatní si řekni učitelkám na hodině.Tady Niall ti jistě poví,jak to u nás chodí...až po hodině."pohlédla na mého spolužáka vedle mě. Pohlédla jsem na něj. Pořád se na mě díval těmi svými modrými očky. ,,Jáj, koukněte na Nialla, jak ji chce." pochechtával se kudrnáč. ,,Stylesy nevurušujte prosím!" okřikla ho učitelka. Niall po něm střelil výhružný pohled. ,,Hele jak se červená." pokračoval kudrnáč.Opravdu.Můj spolužák se začal červenat jak rajče.Sklopila jsem hlavu a nechala spadnout vlasy do obličeje.Trochu jsem se tomu sama pro sebe zasmála.Vzápětí jsem se ale narovnala.,,Nech ho bejt." podívala jsem se mu do očí.Úsměv mu zmizel z tváře.,,Nebo co, ty naivko?!" ,,Nebo ..." nedořekla jsem neboť mě Niall zarazil.,,Nech ho, nemá to cenu, on se nezmění." podíval se mi do očí.
Dnes se stěhujeme a od této chvíle budu chodit do jiné školy. Je to pro mě těžké, ale rodiče na mě neberou ohledy. ,,Elen, rozluč se s holkama, pojedeme. " usmála se na mě mamka. Pozvala jsem všechny moje kamarádky na návštěvu, třeba je už nikdy neuvidím ... Teď všichni stojíme před prázdným barákem, až na tátu, ten sedí připravený v autě. ,,Měj se tam hezky. Nikdy na tebe nezapomenu!" obejmula mě má ze všech nejlepší kámoška Britney se slzami v očích. Neudržela jsem se a kapička slzy mi stekla po tváři. ,,Ozvy se až dorazíš." obejmula mě Carol. Mlčky jsem kývla. Obejmula jsem se ještě s Lili, Grace a Lucy a nastoupila do auta. Když se auto rozjelo, sledovala jsem mávající kamarádky a šlo vidět, že mají na krajíčku. Jen Britney nic nezadržovala a nechala stékat slzy. Popravdě jsem taky nechala stékat slzy, beztak to jen prospěje. Holky mávali jako o život, dokud jsme nezmizeli za zatáčkou. Pak jsem se jen uvelebila, vytáhla mobil a pustila si písničky. Přemýšlela jsem, jak to budu zvládat v nové škole. Jeli jsme dlouho, minimálně takových 12 hodin. Zajeli jsme cestou na letiště pro zavazadla, které jsme si nechali přivést. Už se nám to nevešlo do auta. Přeci jen jsme bydleli v rodinném domě. Nábytek a takové blbosti už tam máme, ale nevěřili byste kolik já mám věcí. Mamka odemkla dveře od našeho nového baráčku. Nebo spíš vili ? Je docela obrovskej. ,,Vítej doma! " usmála se na mě mamka. ,,Páni!" vydechla jsem. Takhle luxustí bejvák můžu mít jenom já. ,,Pokoj máš nahoře.První z prava." pozasmála se nad mému údivu. Odnesla jsem si tedy svoje zavazadla do "nového" pokoje a nestačila jsem žasnout. Měla jsem tam všechno, nadš si jen vzpomenu. Teda až na ty moje věci co mám teď v zavazadlech. Okamžitě jsem se tam zabydlela. Jakmile jsem měla všechny zavazadla prázdné, šla jsem si dát horkou koupel. Byla jsem ze všeho toho utahaná a koupel byla všechno to co jsem potřebovala. Strávila jsem tam asi 20 minut. Jakmile jsem byla nachystaná do postele, napsala jsem holkám zprávu, že jsme dorazili. Chvíli jsem si četla ale po 10ti minutách jsem odpadla. Zhasla jsem poslepu lampičku a do pár minut usnula.
,,Vstávej, ať nepřijdeš pozdě do školy!" křikla mamka.Otevřela jsem oči a podívala se na hodiny, které ukazovaly 6.hodinu ranní.Líně jsem se protáhla a pomaličku vstala.Doušourala jsem se do koupelny a umyla se.Ještě že mám koupelnu v pokoji, jinak bych asi nedošla.Rozčesala jsem své zlatě oříškové dlouhé vlasy, namalovala se a odešla zpátky do pokoje,kde jsem se převlékla do tyrkysového trika a tmavě modrých džín. Sešla jsem schody dolu, rovnou do kuchyně. ,,Dobré ráno ospalče." pousmála se na mě mamka a položila na stůl talířek s chlebem a hrnek s čajem.Posadila jsem se na židly a začala snídat. ,,Tak pojď, odvezu tě." popoháněl mě otec. Protočila jsem panenky a vstala od stolu. Z pokoje jsem si vzala tašku a jeli jsme do školy.Byli jsme tam za 15 minut. ,,Tak pa kočko.Pak nám řekneš jaký to bylo." mrknul na mě. ,,Nebo tě mám doprovodit?" ušklíbl se. ,,Ne to je dobrý ..." vystoupila jsem rychle z auta.Taťka zatroubil a já mu zamávala s falešným úsměvem,nechci mu kazit radost. Vydechla jsem a odhodlaně vykročila ke škole. Jakmile jsem stoupla na schod, všichni se na mě začali dívat. Sklopila jsem pohled a překročila práh školy.Vyhledala jsem svojí třídu a vstoupila do ni.Sedla jsem si na volné místo a hodila tašku na lavici. ,,Tady je obsazeno!" křikla na mě blondýnka. Čapla jsem tašku a přesedla si k ňákýmu blonďákovi. ,,Je tu volno ?" zeptala jsem se, než mě vyhodí. ,,Jo."podíval se na mě. ,,Ty si tu nová?"otázal se. ,,Jo." kývla jsem. Oči se mu zaleskly. ,,Jsem Elena."podala jsem mu ruku.,,Niall."podal mi ji též.Zvonilo a do dveří vstoupila učitelka.,,Posaďte se."kývla.,,Á, ty musíš být ta nová žákyně." všimla si mě. ,,Postavte se prosím Eleno." pokynula mi.,,Neboj.Ona je hodná." pošeptal mi Niall.Líně jsem se zvedla ze židle a vyčkávala.,,Já jsem tvoje třídní učitelka, Fontánová.Představíš se nám?"pousmála se.Skoro neviditelně jsem kývla.,,Dobře tak nám řekni, s kým žiješ, jestli máš sourozence, zvíře, tvé zájmy,..." ,,Jmenuju se Elena Gilbert.Žiju s rodiči,mám starší sestru,zvíře nemám a mám ráda adrenalin."zamumlala jsem a sedla si.,,Děkuji.Všichni jí přijměte do své třídy, je teď jedním z vás.Elen,tady máš učebnici a o ostatní si řekni učitelkám na hodině.Tady Niall ti jistě poví,jak to u nás chodí...až po hodině."pohlédla na mého spolužáka vedle mě. Pohlédla jsem na něj. Pořád se na mě díval těmi svými modrými očky. ,,Jáj, koukněte na Nialla, jak ji chce." pochechtával se kudrnáč. ,,Stylesy nevurušujte prosím!" okřikla ho učitelka. Niall po něm střelil výhružný pohled. ,,Hele jak se červená." pokračoval kudrnáč.Opravdu.Můj spolužák se začal červenat jak rajče.Sklopila jsem hlavu a nechala spadnout vlasy do obličeje.Trochu jsem se tomu sama pro sebe zasmála.Vzápětí jsem se ale narovnala.,,Nech ho bejt." podívala jsem se mu do očí.Úsměv mu zmizel z tváře.,,Nebo co, ty naivko?!" ,,Nebo ..." nedořekla jsem neboť mě Niall zarazil.,,Nech ho, nemá to cenu, on se nezmění." podíval se mi do očí.
,,Ale..." ,,Nemáš slov co ?" utahoval si "Styles". ,,Přestaňte !" vložila se do toho učitelka.Hodil na mě vražedný pohled a začal se bavit s ňákym nagelovanym "idiotem". Celou hodinu po mně házel úšklebky.Snažila jsem se ho ignorovat. ,,Co máme teď ?" Zeptala jsem se Nialla, který se nehl ani metr ode mě.,,Chemii." ušklíbl se kudrnáč, co se ochomýtnul vedle nás.,,Tebe se nikdo neptal kudrlinko." odsekla jsem.Všichni se mu začali smát.,,Jaks mi to řekla ... ?" ,,Harry nech ji."vložil se do toho Niall.,,Táhni do piči!" odstrčil ho až spadl na zem.Ihned jsem k němu přiběhla.,,Si OK?" zeptala jsem se.Kývl.,,Pozor!"ukázal za mě.Vstala jsem a zvedla i Nialla.Ale jak jsem se naklonila dozadu, vrazila jsem do Harryho.Otočila jsem se k němu.Byla jsem u něj přitisknutá,naše nosy se skoro dotýkaly,hleděl mi do očí ...
Z pohledu Harryho :
Všichni nás pozorovali a ani se nehli, stejně jako já a Elena. Moje srdce bilo jako o závod. Po chvíli se ale odtrhla, čapla Nialla za rukáv a táhla ho pryč.U rohu se ale zastavila a věnovala mi pohled. Niall se na nás dva podíval jakoby nerozuměl. To už mě ale zatahal za rukáv Zayn ať jdu.Když jsem se otočil, už tam nebyla. ,,Snad si se nezamiloval." rýpnul si do mě Justin. ,,Blázníš?!" podíval jsem se na něj nevěřícně.Přitom jsem nevěděl co je pravda. Zvonilo.,,Ty vole už je hodina." podíval jsem se na hodiny. ,,No a co." odsekl Justin. Došourali jsme se ke dveřím třídy a zůstali stát. ,,Neklepu." vystřelil ze sebe Zayn.,,Já taky ne, Stylesy klepeš." pobídl mě Justin. ,,Proč já?!"vzdychl jsem. Zaklepal jsem a po znění "dále" jsem otevřel dveře. První vstoupil Justin, pak Zayn a teprve potom já. Mlčky jsme šli ke své lavici. ,,Kde jste byli pánové ?" zeptala se učitelka.Nikdo nic neříkal. ,,Ptám se, kde jste byli ?!" zvýšila hlas. ,,Na chodbě." zamumlal Zayn. ,,A co jste tam dělali, když máte být tady ?!" změřila si nás pohledem. ,,Stáli." řek pro změnu Justin.,,A proč jste ... " ,,Sakra ženská, prostě jsme ztratili pojem o čase!" přerušil učitelku Justin. Elena se na Justina vyděšeně podívala. Pak se ale otočila, neboť ji Niall něco šeptal. ,,Každopádně vám zapíšu pozdní příchod." cvakla propiskou, otevřela "třídnici" a zapisovala. ,,Zatím si procvičujte vzácné plyny." mávla rukou a dál zapisovala.
,,3,2,1..."odpočítával Justin. ,,Teď!" jakmile to dořekl, zazvonilo. Všichni si začali skládat. Elena šla za učitelkou a Niall jako ocásek za ní. Něco si řekli a pak učitelka odešla do kabinetu. Za nedlouho se vrátila a podala Eleně učebnici. Z pohledu Elen : Jakmile jsem dostala učebnici, odešla jsem s Niallem ze třídy. ,,Čau." vynořil ze z poza sloupu mladík. Měl na sobě proužkované triko a ... neměl ponožky? ,,Fuj to jsem se lekla!" zaklela jsem. ,,To nemužeš být trochu ohleduplnější?" vyjel Niall. ,,Horane kušuj. A promiň Elen." pousmál se. ,,Můžeš se mi tady prosím podepsat ?" strčil přede mě bloček. ,,Mám tam podpisy všech žáků na škole." pokračoval. ,,Hm a komu že ?" povytáhla jsem obočí. ,,Jsem Louis." podal mi ruku. Potřásli jsme si rukou. ,,A kam to chceš?" zeptala jsem se. ,,Tady ke svému jménu." vrazil mi do ruky propisku. Vyhledala jsem své jméno a podepsala se. 'Elena ' ,,Děkuju." objal mě a odešel. Niall ho vraždil pohledem. Moc se mu to zřejmě nelíbilo. Škola mi připadala nekonečná. Konečně dozvonil poslední zvonek a já mohla vypadnout. ,,Tak zejtra." křikl na mě Niall. Zamávala jsem mu a šla na parkoviště. Čekal tam na mě otec. ,,Ahoj zlato, tak jaké to bylo?" přivítal mě, jakmile jsem zavřela dveře a nasedla do auta. ,,Šlo to. Mám i novýho kámoše, kterej se nehne ani metr ode mě." odvětila jsem. Nad vzpomínce, že za mnou celý den chodil Niall jsem se musela pozasmát. ,,Neobtěžuje tě ? Jak se jmenuje ?!" zpozornil. ,,Klid tati. Jmenuje se Niall a je zatím jedinný, kdo mi pomáhá." snažila jsem se ho uklidnit. ,,No jen aby. Kdyby cokoliv něco, tak mi řekni, ano ?!" zvedl mi bradu a podíval se mi do očí.,,No jo furt." protočila jsem panenky. ,,Žádné no jo furt, jsem tvůj otec a mám o tebe strach." pokáral mě. ,,Už nejsem malá!" křikla jsem. Otevřela jsem dveře a vystoupila. ,,Kam jdeš ?! Okamžitě se vrať!" křikl na mě. Třískla jsem dveřmi a odcházela. ,,Eleno řekl jsem vrať se!" vystoupil z auta. Zrychlila jsem krok. Doběhl mě. ,,Eleno!" chytl mě za rameno. ,,Nech mě!" vysmekla jsem se mu a utíkala směrem ke škole.
Z pohledu Harryho :
Všichni nás pozorovali a ani se nehli, stejně jako já a Elena. Moje srdce bilo jako o závod. Po chvíli se ale odtrhla, čapla Nialla za rukáv a táhla ho pryč.U rohu se ale zastavila a věnovala mi pohled. Niall se na nás dva podíval jakoby nerozuměl. To už mě ale zatahal za rukáv Zayn ať jdu.Když jsem se otočil, už tam nebyla. ,,Snad si se nezamiloval." rýpnul si do mě Justin. ,,Blázníš?!" podíval jsem se na něj nevěřícně.Přitom jsem nevěděl co je pravda. Zvonilo.,,Ty vole už je hodina." podíval jsem se na hodiny. ,,No a co." odsekl Justin. Došourali jsme se ke dveřím třídy a zůstali stát. ,,Neklepu." vystřelil ze sebe Zayn.,,Já taky ne, Stylesy klepeš." pobídl mě Justin. ,,Proč já?!"vzdychl jsem. Zaklepal jsem a po znění "dále" jsem otevřel dveře. První vstoupil Justin, pak Zayn a teprve potom já. Mlčky jsme šli ke své lavici. ,,Kde jste byli pánové ?" zeptala se učitelka.Nikdo nic neříkal. ,,Ptám se, kde jste byli ?!" zvýšila hlas. ,,Na chodbě." zamumlal Zayn. ,,A co jste tam dělali, když máte být tady ?!" změřila si nás pohledem. ,,Stáli." řek pro změnu Justin.,,A proč jste ... " ,,Sakra ženská, prostě jsme ztratili pojem o čase!" přerušil učitelku Justin. Elena se na Justina vyděšeně podívala. Pak se ale otočila, neboť ji Niall něco šeptal. ,,Každopádně vám zapíšu pozdní příchod." cvakla propiskou, otevřela "třídnici" a zapisovala. ,,Zatím si procvičujte vzácné plyny." mávla rukou a dál zapisovala.
,,3,2,1..."odpočítával Justin. ,,Teď!" jakmile to dořekl, zazvonilo. Všichni si začali skládat. Elena šla za učitelkou a Niall jako ocásek za ní. Něco si řekli a pak učitelka odešla do kabinetu. Za nedlouho se vrátila a podala Eleně učebnici. Z pohledu Elen : Jakmile jsem dostala učebnici, odešla jsem s Niallem ze třídy. ,,Čau." vynořil ze z poza sloupu mladík. Měl na sobě proužkované triko a ... neměl ponožky? ,,Fuj to jsem se lekla!" zaklela jsem. ,,To nemužeš být trochu ohleduplnější?" vyjel Niall. ,,Horane kušuj. A promiň Elen." pousmál se. ,,Můžeš se mi tady prosím podepsat ?" strčil přede mě bloček. ,,Mám tam podpisy všech žáků na škole." pokračoval. ,,Hm a komu že ?" povytáhla jsem obočí. ,,Jsem Louis." podal mi ruku. Potřásli jsme si rukou. ,,A kam to chceš?" zeptala jsem se. ,,Tady ke svému jménu." vrazil mi do ruky propisku. Vyhledala jsem své jméno a podepsala se. 'Elena ' ,,Děkuju." objal mě a odešel. Niall ho vraždil pohledem. Moc se mu to zřejmě nelíbilo. Škola mi připadala nekonečná. Konečně dozvonil poslední zvonek a já mohla vypadnout. ,,Tak zejtra." křikl na mě Niall. Zamávala jsem mu a šla na parkoviště. Čekal tam na mě otec. ,,Ahoj zlato, tak jaké to bylo?" přivítal mě, jakmile jsem zavřela dveře a nasedla do auta. ,,Šlo to. Mám i novýho kámoše, kterej se nehne ani metr ode mě." odvětila jsem. Nad vzpomínce, že za mnou celý den chodil Niall jsem se musela pozasmát. ,,Neobtěžuje tě ? Jak se jmenuje ?!" zpozornil. ,,Klid tati. Jmenuje se Niall a je zatím jedinný, kdo mi pomáhá." snažila jsem se ho uklidnit. ,,No jen aby. Kdyby cokoliv něco, tak mi řekni, ano ?!" zvedl mi bradu a podíval se mi do očí.,,No jo furt." protočila jsem panenky. ,,Žádné no jo furt, jsem tvůj otec a mám o tebe strach." pokáral mě. ,,Už nejsem malá!" křikla jsem. Otevřela jsem dveře a vystoupila. ,,Kam jdeš ?! Okamžitě se vrať!" křikl na mě. Třískla jsem dveřmi a odcházela. ,,Eleno řekl jsem vrať se!" vystoupil z auta. Zrychlila jsem krok. Doběhl mě. ,,Eleno!" chytl mě za rameno. ,,Nech mě!" vysmekla jsem se mu a utíkala směrem ke škole.
Sedla jsem si na lavičku a dívala se do země. ,,Elen?" oslovil mě někdo. Zvedla jsem hlavu. Byl to Louis. ,,Děje se něco?" přisedl si ke mně a objal kolem ramen. ,,Pohádala jsem se s tátou." špitla jsem. ,,Aha..." pokýval hlavou. ,,Chceš svézt domu?" pousmál se. ,,To bys pro mě udělal ?" zaleskly se mi oči. ,,Musíš mi ale říct, kde bydlíš." ušklíbl se. Zvedl se a podal mi ruku. Protočila jsem oči, podala jsem mu ji a on mě pomohl zvednout. ,,Odvezu Elen domu, tak zatim kluci." mávl na hlouček stojíc opodál. Došli jsme na parkoviště, táta už tam nebyl. ,,Tak prosim." otevřel dveře od auta a ušklíbl se. Úšklebek jsem mu oplatila. Sedla jsem si na místo spolujezdce a připásala se. Louis si sedl za volant a taky se připásal.Sledovala jsem každý jeho pohyb. ,,Neboj, nejsem úchyl." všiml si mého pozorování a pozasmál se. ,,Tak kudy vaše výsosti ?" ušklíbl se. ,,Tudy. A támhle do prava." vyplázla jsem jazyk. ,,Tak jedem." nastartoval.
,,A co máš s tátou?" zeptal se během cesty, zatímco jsem ho navigovala. ,,Střeží mě jako oko v hlavě a má mě za malou holčičku..." vzdychla jsem. ,,Niall tě taky sleduje na každym kroku." zasmál se. ,,Jo to jo." uchechtla jsem se. ,,A tobě to nevadí?" podíval se na mě. ,,Koukej na cestu!" pokárala jsem ho a zároveň vylekala, až jsme málem sjeli z cesty. ,,Promiň." špitla jsem. ,,To nic." mrkl na mě. ,,Tady zastav." ukázala jsem na místečko u lampy. Zastavil a já se odpásala. ,,Tak ve škole." mrkl na mě. ,,Ještě jednou ti moc děkuju." usmála jsem se na něj. ,,Neni zač. Tak ahoj a snad se s tátou smíříte." ušklíbl se. ,,Ahoj." zabouchla jsem. Mávala jsem dokaď nezmizel za zatáčkou. ,,Aa, konečně se naše princeznička uráčila přijít domu." štěkl na mě táta, jakmile jsem zavřela dveře od domu. Igronovala jsem ho a kráčela si to do pokoje. ,,Čím jsi přijela ? Tak rychle jsi sem nemohla dojít pěšky." založil si ruce na prsou. ,,Hej, mluvím s tebou!" zarazil mi cestu.Váhala jsem jesli říct pravdu... Nakonec, stejně je to jedno. ,,Spolužák mě odvezl." odvětila jsem a obešla ho. ,,Jo tak spolužák ?" zaterasil mi ji znovu, tentokrát u schodů. ,,Jo, spolužák." odsekla jsem. ,,Zase ten co za tebou dolejzá?"nepustil mě. ,,Ne. A pusť mě už!" snažila jsem se ho od tamtud dostat. ,,Tak ji nech..." přišla z kuchyně mamka. ,,Ale Leni ..." nedal se otec. Nakonec se podvolil a uvolnil mi cestu. Vyběhla jsem schody do pokoje a zamkla se. Nemám zapotřebí, slyšet jak mě táta buzeruje.Hodila jsem sebou na postel a koukala do zdi. Vyrušilo mě zvonení mobilu.Podívala jsem se kdo volá.'Neznámé číslo.'Povytáhla jsem obočí a zvedla to. ,,Prosím?"
-,,Ahoj Elen.Tak co, jak je v nové škole?" ozval se známý hlas.,,To si ty Britney?" -,,Na to jsi přišla teprve teď?" ,,Ano, protože jsi mi neřekla, že máš nové číslo!" -,,A jako to jsem za tebou měla poslat poštovního holuba?" ,,To mi nedošlo..." -,,No tak vidiš.A co ta škola?!" ,,Jo no docela fajn." -,,Máš tam už kámoše?" ,,No tak jako jeden za mnou pořád dolejzá, ale je celkem v poho a pak jsem se seznámila s jedním starším a ten mě odvezl domu..." -,,Takže žádná kámoška?" ,,Ne, zatím se se mnou žádná bavit nechtěla." -,,Hm, hele tak já už musim, večer ahoj!" ,,Pozdravuj..." stihla jsem říct než zavěsila. Znovu jsem hodila na postel a znovu zavibroval mobil. Tentokrát mi přišla SMS.Byla jsem na nervy.Vzala jsem mobil a přečetla si zprávu: ' AHOJ, JSI TO TY ELEN? JA JEN JESLI JDES TAKY NA TU OSLAVU... xxNiall' Na nic jsem nečekala a zpětně odpověděla:' AHOJ NIALLE, JAK JSI PRISEL K MEMU CISLU? A JAKA OSLAVA?? xxElena' Zanedlouho mi přišla odpověď:' TROSKU JSEM PATRAL A JENIFER MA DNES OSLAVU NAROZENIN.AC NECHTELA, MUSI POZVAT VSECHNY SPOLUZAKY. xxNiall' Chvíli jsem přemýšlela co napsat. Když mi přišla další SMS:' MUZEM TAM JIT SPOLU. xxNiall' Nakonec jsem mu napsala:' DOBRE,TAK V OSM U SKOLY. xxElena'
Celé odpoledne jsem se chystala na párty. Nejtěžší bylo vybrat si šaty. Zůstala jsem jenom v podprsence, když v tom někdo vtrhl do pokoje se slovy:,,Co tu děláš?!" ,,Tati!" křikla jsem. ,,Áaa, nahatá ženská!" zakryl si oči. ,,To si nechám líbit." opřel se o zeď a pozoroval mě. Bleskurychle jsem se zakryla mikinou přehozenou přes židli vedle mě. ,,Copak to tu děláš?" rozhlížel se. ,,Chystám se na párty, spolužačka má narozeniny, víš?!" odsekla jsem. ,,A nemám co na sebe." dodala jsem. ,,Nemáš co na sebe?? Podívej kolik věcí ... Moment, jaká párty?!" založil si ruce v bok. ,,Už jsem řekla." štěkla jsem. ,,Nikam nejdeš!" zvýšil hlas. ,,A to jako proč?!" mrskla jsem mikinou o zem a založila si ruce na prsou. ,,Jsi na to ještě mladá..." ,,Mladá?!" skočila jsem mu do řeči. ,,Jo! A nedohaduj se se mnou!" rozkřikl se. ,,Nekřič na mě! A fakt ti děkuju! Všichni tam budou, jen já ne, protože mám debilního otce, bez kterýho nesmim udělat ani krok!" křikla jsem a malá kapka slzy mi stekla po tváři. ,,Toho debilního otce odvoláš!" rozzuřil se. ,,A proč když je to pravda?!" rozmáchla jsem ruce. ,,Odvolej to nebo to řeknu mamce!" přišel ke mně. ,,No a co, tak si běž za maminkou žalovat! Stejně ti to nepomůže!" odsekla jsem, načež jsem schytala facku. ,,Vypadni!" ukázala jsem gestem ke dveřím. Hodil po mně vražedný pohled a třískl dveřmi. ,,Pro jistotu!" byla jeho poslední slova a zamkl. No to snad nemyslí vážně! Sedla jsem si do kouta a rozbrečela se. Vzala jsem do ruky mobil a psala Niallovi, že nemohu přijít, když v tom zavál vítr a mně napadl nápad. Otevřela jsem okno a podívala se z něj. Moc velká výška to nebyla. Zavřela jsem okno a rozhlédla se po koberci. V té hromadě šatů mi padly oči na moje oblíbené. Přistoupila jsem k nim a oblékla se do nich. Ostatní šaty jsem uklidila zpátky do skříně. Navlékla jsem na sebe černý kabát, vyhledala jsem lodičky a obula si je. Drapla jsem kabelku a otevřela okno. Šlápla jsem na parapet a přidržovala se tyčky. Udělala jsem krok do strany a volnou rukou zavřela okno. Pomaličku jsem se soukala na konec parapetu a jednou nohou šlápla na střechu garáže. Teprve potom, až jsem se ujistila, že mě zo udrží, jsem došlápla i druhou nohou. Potichu jsem přešla na druhou stranu a dávala pozor, abych neztratila rovnováhu. Jenže mi spadla kabelka. Rozrazilo se okno a z něj vykoukl táta. Jen tak tak jsem se stihla přitisknout ke zdi.
Celé odpoledne jsem se chystala na párty. Nejtěžší bylo vybrat si šaty. Zůstala jsem jenom v podprsence, když v tom někdo vtrhl do pokoje se slovy:,,Co tu děláš?!" ,,Tati!" křikla jsem. ,,Áaa, nahatá ženská!" zakryl si oči. ,,To si nechám líbit." opřel se o zeď a pozoroval mě. Bleskurychle jsem se zakryla mikinou přehozenou přes židli vedle mě. ,,Copak to tu děláš?" rozhlížel se. ,,Chystám se na párty, spolužačka má narozeniny, víš?!" odsekla jsem. ,,A nemám co na sebe." dodala jsem. ,,Nemáš co na sebe?? Podívej kolik věcí ... Moment, jaká párty?!" založil si ruce v bok. ,,Už jsem řekla." štěkla jsem. ,,Nikam nejdeš!" zvýšil hlas. ,,A to jako proč?!" mrskla jsem mikinou o zem a založila si ruce na prsou. ,,Jsi na to ještě mladá..." ,,Mladá?!" skočila jsem mu do řeči. ,,Jo! A nedohaduj se se mnou!" rozkřikl se. ,,Nekřič na mě! A fakt ti děkuju! Všichni tam budou, jen já ne, protože mám debilního otce, bez kterýho nesmim udělat ani krok!" křikla jsem a malá kapka slzy mi stekla po tváři. ,,Toho debilního otce odvoláš!" rozzuřil se. ,,A proč když je to pravda?!" rozmáchla jsem ruce. ,,Odvolej to nebo to řeknu mamce!" přišel ke mně. ,,No a co, tak si běž za maminkou žalovat! Stejně ti to nepomůže!" odsekla jsem, načež jsem schytala facku. ,,Vypadni!" ukázala jsem gestem ke dveřím. Hodil po mně vražedný pohled a třískl dveřmi. ,,Pro jistotu!" byla jeho poslední slova a zamkl. No to snad nemyslí vážně! Sedla jsem si do kouta a rozbrečela se. Vzala jsem do ruky mobil a psala Niallovi, že nemohu přijít, když v tom zavál vítr a mně napadl nápad. Otevřela jsem okno a podívala se z něj. Moc velká výška to nebyla. Zavřela jsem okno a rozhlédla se po koberci. V té hromadě šatů mi padly oči na moje oblíbené. Přistoupila jsem k nim a oblékla se do nich. Ostatní šaty jsem uklidila zpátky do skříně. Navlékla jsem na sebe černý kabát, vyhledala jsem lodičky a obula si je. Drapla jsem kabelku a otevřela okno. Šlápla jsem na parapet a přidržovala se tyčky. Udělala jsem krok do strany a volnou rukou zavřela okno. Pomaličku jsem se soukala na konec parapetu a jednou nohou šlápla na střechu garáže. Teprve potom, až jsem se ujistila, že mě zo udrží, jsem došlápla i druhou nohou. Potichu jsem přešla na druhou stranu a dávala pozor, abych neztratila rovnováhu. Jenže mi spadla kabelka. Rozrazilo se okno a z něj vykoukl táta. Jen tak tak jsem se stihla přitisknout ke zdi.
Když okno zase zavřel, sebrala jsem kabelku a po malých schůdkách vedle garáže jsem sešla dolu.Koukla jsem na hodinky.Bylo 19:35. 'To nestihnu.' pomyslila jsem si. Došla jsem k autobusové zastávce a podívala se v kolik to jede.Než jsem stihla přečíst kdy, přijel na zastávku autobus. Ihned se mi zvedla nálada.Nastoupila jsem.Byl tam jen jeden chlap a jedna matka s dcerou.,,Ke škole." řekla jsem. Autobusář povytáhl obočí.,,Do háje!" vykřikla jsem. K autobusu běžel táta a křičel ,,Stůjte!Mám tam dceru!" ,,Jeďte!Prosim vás jeďte!"modlila jsem se. Táta doběhl ke dveřím a autobusář zavřel dveře. Motor zahučel a autobus se rozjel. V duchu jsem mu líbala nohy, zatímco se táta vztekal a mlátil do značky. Sedla jsem si na sedačku a vydechla. Tak moc se mi ulevilo.
Netrvalo dlouho a byla jsem u školy. Bylo přesně osm. Rozhlédla jsem se. Byla tma a viděla jsem hůře. Konečně jsem našla to, co jsem hledala. Snažila jsem se k němu přiběhnout. Čučel do mobilu. Stoupla jsem si za něj a zakryla mu rukama oči. Niall ztuhl. Otočil se a vydechl. ,,Jej to jsem se lekl!" vyvalil na mě. ,,Páni tobě to ale sluší!" zíral na mě. ,,Dik. Tobě taky." objala jsem ho. ,,Promiň že jsem přišla později, trable s otcem ..." skopila jsem hlavu. ,,Ou. V pohodě, jdeme ?" podal mi ruku. S úšklebkem jsem mu jí podala. Abych ho ještě víc vyprovokovala, propletla jsem naše prsty. Šli jsme ruku v ruce. Po 10ti minutách jsme zastavili u velkého baráku, asi jako ten náš. Niall se rozešel ke dveřím, ale já se nehla. Niall na mě nechápavě pohlédl. ,,Já tam nemůžu." sklopila jsem pohled. ,,Proč??" povytáhl obočí. ,,Nechci se vtírat..." pohlédla jsem na něj. ,,Co blbneš? Normálně pojď..." přišel ke mně a vzal mě za ruku. Nakonec jsem se podvolila. ,,Tak jo." souhlasila jsem a vešli jsme. Všude byl hluk. Niall se chtěl otočit a pláchnou, ale já ho chytla za paži. ,,Jen pojď, tys mě sem zatáhl, tak si to taky odskáčeš." ušklíbla jsem se. Niall povzdychl. ,,No nazdar!" spráskla jsem ruce. ,,Harry a spol. Je tady !" dodala jsem. ,,To jsem si mohl myslet!" prskal zuřivostí Niall. Harry jako na zavolanou pohlédl k nám. Než jsem se stačila schovat, blížil se k nám. Ale nedošel, neboť ho někdo odtáhl pryč. Byla jsem mu vděčná, ať už to byl kdokoli. Chvíli jsme tam jen tak mlčky stáli, pak se rozezněla ploužáková hudba. ,,Smím prosit ?" poklonil se. ,,Ale jistě." ušklíbla jsem se. Omotala jsem mu paže kolem krku a on mi chytl boky. Byli jsme k sobě neuvěřitelně blízko. Jen tak jsme se mírně pohupovali ze strany na stranu a občas provedli otočku. Bylo to nádherné.Zářivě jsem se na něj usmívala. Cítila jsem se jako na nebesích. Připomnělo mi to mého bývalího přítele. Byla jsem s ním šťastná..., ale vyrval mi srdce, když jsem zjistila, že mě podvádí s jinou. Vehnalo mi to slzy do očí. Odtrhla jsem se od Nialla a utíkala davem pryč. Zastavila jsem se mimo dav a schoulila se do rohu. Slzy mi tekly proudem vodopádu. ,,Elen, stalo se něco?" přiběhl ke mně Niall. ,,Ne." odsekla jsem. ,,Elen..." ,,Nech mě být." štěkla jsem. ,,Promiň." ihned jsem vyhrkla. Chtěla jsem být sama. ,,V pohodě. Já teda odejdu." pohladil mě po vlasech a odešel. Je jiný než kluci z bývalé školy. Tamti by do mě hučeli, dokaď by to ze mě nedostali, ale Niall.. Najednou se ke mně odněkud přitočil opilej Harry. ,,Ahoj Eleno." přisedl si ke mně a hrál si s mými vlasy. ,,Nech mě!" štěkla jsem po něm. ,,Ale no tak, Elenko." škytl. ,,Myslím to vážně, vypadni!" odstrčila jsem ho. ,,Dáš si ?" mával mi flaškou před ksichtem. ,,Ne."odsekla jsem.,,A nebo jo..."vyhrkla jsem.Trápila jsem se a trocha toho alkoholu mi snad neuškodí.,,Ale ty vypadni." Vyrvala jsem mu flašku z ruky a odstrčila ho.Harry smutně pohlédl na flašku v mých ústech a odešel.
Jakmile jsem flašku vypila, šla jsem si pro další. ,,Vodka by nebyla?" zeptala jsem se omámeně. ,,Tady." podal mi ji někdo.Neřešila jsem kdo, hlavně, že jsem ji dostala. Jak jsem tak popíjela omámená alkoholem, zastřehla jsem Nialla, jak se blíží ke mně. ,,Eleno!" křikl a vyrval mi vodku z ruky. ,,Vrať mi to!!" začala jsem histericky křičet a natahovala se pro ni. ,,Zbláznila ses?!" schoval ji. ,,Dej mi ji !!" rozbrečela jsem se. ,,Ty ses z toho alkoholu zbláznila." zašeptal a měl na krajíčku. ,,Nene! A dej mi jii!" křičela jsem. Z pohledu Nialla : Elena se chovala jakoby patřila do blázince. Bylo mi ji líto. Pocítil jsem v sobě vztek. Že já ji nechránil! Ihned jsem šel hledat Harryho.Jakmile jsem prošel s vodkou okolo Eleny, snažila se mi ji sebrat.Harryho jsem našel snadno.Byl tam i společně se Zaynem a Justinem. ,,Harolde Edwarde Stylesy!" zasyčel jsem.Vůbec jsem se nepoznával. Všichni zpozornili a Harry se prudce otočil, směrem ke mně. ,,To seš ty Nialle?" protočil panenky a otočil se zpátky. ,,Otoč se, když s tebou mluvim!" křikl jsem.Harry se otočil. ,,Tak co pak mi chceš říct?" založil si ruce na prsou a opřel se o stůl. ,,Drž se od Eleny dál! Nevidíš co to s ní dělá?!" přiblížil jsem se k němu.Harry se zvedl a přistoupil ke mně. ,,Nebo co, ty naivko?" řekl úplně vklidu a oči se mu šibalsky zaleskly. ,,Nebo ti jednu fláknu." přimhouřil jsem víčka. ,,Hoho už se tě bojim." rozesmál se. Také jsem nemohl uvěřit jak jsem se mohl postavit Harrymu. Ale pro Elenu bych udělal cokoli. Napřáhl jsem se s lahví, že ho udeřím. ,,Takže se opovaž Eleny jen dotknou, nebo tahle lahev skončí roztříštěná na tobě." zahrozil jsem. Zastřehl jsem, že nás Elena pozoruje. ,,Jo? Tak sleduj." ušklíbl se a šel k Eleně. Čekal jsem co udělá. Vzal ji jemně za ruce a prudce si ji přitáhl k sobě. Elena se neodvážila odporovat. Pohladil ji po tváři a začal ji líbat. Pocítil jsem v sobě vztek, že mu Elena neodporovala a polibky mu oplácela. Stál jsem jako přikovaný. Najednou se Harry odtrhl. ,,Tak co?" ušklíbl se. Na nic jsem nečekal a trefil ho lahví do obličeje, až z toho upadl a začala mu téct krev z nosu.Elena zavřískla.Snad že by jí ho bylo líto? ,,Moje vodka!" vyštěkla a vrhla se na mě.Vythla mi ji z ruky a tiskla ji k sobě jako miminko. ,,Eleno..." oslovil jsem ji.Neodpovídala.Objal jsem ji a ona se ke mně přitiskla. ,,Pojď, musíme pryč." políbil jsem ji do vlasů.Okamžitě se ode mne odtrhla. ,,Ne!" vyhrkla a rozplakala se. ,,Eleno prosím." špitl jsem. Tiskla k sobě vodku čím dál víc a plakala.Nedala mi na vybranou.Byla pod vlivem alkoholu, takže jsem ji chápal.Snad se z toho dostane.Do očí se mi vehnaly slzy.Dívali jsme si do očí a všude vládl klid.Trvala na svém. Pohlédl jsem vražedně na Harryho a zmizel.
Z pohledu Harryho :
Niall mi naposledy věnoval vražedný pohled a zmizel. Sice mám rozbitou držku, ale to s tou Elenou za to stálo. Překvapilo mě, že se k němu chovala takhle. Obzvlášť, když mají spolu takový vztah ... A Niall ji miluje, to de vidět. Krev mi přestala téct a kluci mě zvedli. ,,Si v pohodě?" optal se Zayn. Kývl jsem. Záhlédl jsem Jennifer. Přistoupil jsem k ní a podíval se jí do očí. ,,Are you okay?" povytáhla obočí. ,,Omlouvám se za tu nepříjemnost a teď když dovolíš, půjdu." usmál jsem se. Popadl jsem Elenu a vláčel ji ke dveřím. Odporovala. ,,Koukej co mám?" zamával jsem s lahví alkoholu. Omámená upustila prázdnou lahev a vrhla se za ní. Šel jsem s ní na parkoviště k mému autu. ,,Nasedni." řekl jsem. Bez odporu nasedla. Jakmile jsme byli oba připásáni, dal jsem jí lahev. Vrhla se po ni jak lvice. Než jsme se rozjeli, někdo zaklepal na přední sklo auta. Stáhl jsem okýnko, byl to Louis. ,,Harry, pil jsi. Zvládneš to domu ?" znejistěl. ,,Neměj obavy." mrkl jsem na něj a rozjel se k Elenině baráku.
Z pohledu Harryho :
Niall mi naposledy věnoval vražedný pohled a zmizel. Sice mám rozbitou držku, ale to s tou Elenou za to stálo. Překvapilo mě, že se k němu chovala takhle. Obzvlášť, když mají spolu takový vztah ... A Niall ji miluje, to de vidět. Krev mi přestala téct a kluci mě zvedli. ,,Si v pohodě?" optal se Zayn. Kývl jsem. Záhlédl jsem Jennifer. Přistoupil jsem k ní a podíval se jí do očí. ,,Are you okay?" povytáhla obočí. ,,Omlouvám se za tu nepříjemnost a teď když dovolíš, půjdu." usmál jsem se. Popadl jsem Elenu a vláčel ji ke dveřím. Odporovala. ,,Koukej co mám?" zamával jsem s lahví alkoholu. Omámená upustila prázdnou lahev a vrhla se za ní. Šel jsem s ní na parkoviště k mému autu. ,,Nasedni." řekl jsem. Bez odporu nasedla. Jakmile jsme byli oba připásáni, dal jsem jí lahev. Vrhla se po ni jak lvice. Než jsme se rozjeli, někdo zaklepal na přední sklo auta. Stáhl jsem okýnko, byl to Louis. ,,Harry, pil jsi. Zvládneš to domu ?" znejistěl. ,,Neměj obavy." mrkl jsem na něj a rozjel se k Elenině baráku.
U dveří stál její táta s bouchačkou. ,,Ne!" vykřikla najednou Elena. Lekl jsem se, až jsem málem pustil ruce z volantu. ,,Co ne?" vyděsil jsem se. ,,Nechci domu! Já se bojíím!" rozbrečela se. Šibalsky jsem se usmál a jel k sobě domu. Cesta trvala sotva 10 minut. Elena stihla za tu dobu vychlastat celou vodku. Odemkl jsem dveře. Nikdo nebyl doma. Odvedl jsem Elenu k sobě do pokoje. Zívla. ,,Unavená?" optal jsem se. Kývla. Odkryl jsem deku, aby si mohla lehnout. ,,Vodku!" vykřikla. ,,Vodka už neni." řekl jsem ostře. ,,Už néni?" pohlédla mi smutně do očí. Zakroutil jsem hlavou. ,,Pojď si lehnout, už je dost hodin." hnal jsem ji do postele. Téměř bez odporu si lehla. Zavřela oči. Lehl jsem si vedle ní a přikryl nás dekou. Automaticky se zachumlala. ,,Dobrou." zašeptal jsem a pohladil ji po tváři. (pokračování příště)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář