Jdi na obsah Jdi na menu

Tajemství černého jezdce 2012 (úvod)

9. 8. 2020

Ahoj, vítám, teď ti povím jeden můj příběh.....Ale měla bych se nejdřív představit, tak ahoj, jsem 16ti letá dívka a jmenuji se Andrea. Jsem hrozný blázen do koní, také jich 5 chovám, jeden mám já - jmenuje se Torn, druhý má táta - jmenuje se Ferda a třetího má Mamča - jmenuje se Fredík, ale my mu říkáme Prdík, hrozné pšouká... pak máme ještě 2 klisny - Bělu a Violu..... Viola by měla za pár měsíců porodit a tak hlídáme její stav.....Na koních jezdím hrozně ráda, jezdím na nich už od malička, ráda se o ně starám, povídám si s nimi.....máma říká, že jsem zkušený jezdec, ale nevím...Tak a už dost keců a hurá na můj příběh......

Bydlím na statku, chováme hodně dobytku a máme také jednu fenku jorkšíra - jmenuje se Fifinka a pak máme ještě jednoho Německýho ovčáka - Rexe a spoustu dalších psů a jiných zvířat. Je to takový zvláštní u nás, barák máme na kopci, takže pojok mám víš, než mamka obývák nebo ložnici. musím chodit do schodů, ale naštěstí, když chodím potají pro něco do kuchyně tak nevržou...Je 16.července, den kdy jsou prázdniny. Ráno když se vzbudím, jdu takhle jednou do kurníku pro vajíčka a zjistím že jedna slepice chybí, běžím domu vzbudit mamku a řeknu jí tu strašnou novinu, mamka vyskočí z postele, oblékne se a jde se mnou. Opravdu, jedna chybí, zavolám tedy jefry - to je má border kolie... Jefry přiběhne a hned tuší co se stalo, jako vždy proběhne celej statek a zkouší vystopovat slepici, nakonec ji vystopuje a zahání zpět do kurniku. Pak si de zas zpátky hrát se svojí oblíbenou gumovou hračkou...Já mezi tím vezmu vajíčka a jdu je prodat, mezi tím mamka udělá oběd a po obědě jdu do stáje.. Jdu k Tornovi, otevřu vrátka a dám mu nažrat. Pak ho vyhřebelcuji, vyčistím kopyta, malinko ho ostříhám a pak ho jen osedlám, nauzdím a jedu na projížďku.... Cestou potkám stádo Frísáků ( jako obvykle) pozoruji je a pak se vydám k potůčku, tam koně napojím a nechám na pastvě se pást. Zdálky vidím přijíždět mojí kamarádku Lízu. "Pojedeš se se mnou projet ? Dáme si závody, kdo bude dřív u vás na statku" Tak dobře, řeknu jí a už uháníme k nám na statek. " ha ! jsem rychlejší než ty ! " doma odsedláme koně a jdeme ke mě do pokoje. Hrajeme tam Dostihy.Když už se začíná stmívat Líza musela jet domu, ale než odjela, zkusili jsme přemluvit naše rodiče, jestli může u nás Líza přespat, ale nesouhlasili. Škoda, tak se měj Lízo a přijeďte zase zítra. Celá zklamaná jdu do svého pokoje a čtu si knížku - hrozně ráda čtu knížky o koních a jendou takhle pozdě večer se začtu do knížky, že vůbec nesleduji čas... už je skoro 23:30 a já ještě nespím, jsem zabraná do čtení.... mamka téměř spí a takhle najednou, už se chystám zavřít knížku a jít spát, z okna uslyším frkání, za oknem stojí Frísák a řechtá mi do okna. Tak si nazuji bačkory a potichu našlapuji ke dveřím. Sejdu dolu, tam si obléknu bundu a potichonku zavřu dveře aby to mamku nevzbudilo. Venku uvidím stát toho cizího frísáka u mého okna jak tam frká a řechtá. Zavolám na něj a ona se ke mně otočí, jdu za nim, ale opatrně nejsem si jista co mi udělá...Když jsem u něj, frísák mě pobídne abych si na něj nasedla. Tak na něj nasednu a on se mnou upaluje s větrem o závod, volám o pomoc, ale pak se zamyslím a pevně se ho chytnu za hřívu, užívám si noční projížďku. Ach jak je to krásné, hvězdy nad hlavou, jemně mě ovívá teplý vánek....Jak tak upalujeme cvalem, dojedeme do takového temného lesa, začínám se bát a my jedeme čím dál tím hlouběji, snažím se koně zastavit, ale nejde to, pořád upaluje dál a dál. Bojím se aby o mě mamka neměla strach. Kůň po chvilce zastaví u srubu a dal mi pokyn abych si tam odpočinula, kůň si lehne a já si se jdu podívat do srubu, najdu tam deku, tak si ji vezmu s sebou a jdu si lehnout ke koni. Po sléze začínám usínat a zdá se mi sen. Jdu po krásný louce, nademnou svítí měsíc v úplňku. Na proti mne běží neznámí černý kůň a zastaví se u mne. Po sléze zaslechnu jeho myšlenky jak říkájí : " Pojď, pojď a nasedni na mě" já se ho leknu ale nasednu na něj a ujíždíme jak s větrem o závod. Po sléze zastavíme u vodopádu a kůň mi dá pokyn abych se napila. Když to učiním, něco se se mnou stane. Slyším jak mi kůň něco říká lidským hlasem....Leknu se ho, ale on mě uklidňuje, že když jsem se napila, tak od té doby porozumím, co si zvířata povídají...Najdenou mě probudí hrozné výkřiky.... ( pokračování příště.....)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář