Jdi na obsah Jdi na menu

Tajemství černého jezdce 2012 (part 3)

9. 8. 2020
Uvnitř jsem zůstala stát ...
 
Bylo to tam strašidelné, ale přesto nádherné. Na stěně visely malované obrazy - zřejmě panovníků. Podlaha byla pokryta hedvábně hebkým kobercem s ornamenty. Strop byl vyzdoben malbami a uprostřed jedné kulaté místnosti, do které jsme vstoupili, visel přenádherný obrovský skleněný lustr. Z té místnosti vedly točité schody. Vedle nich bylo ploché místo, asi pro kočarky, a tak jsme po nich mohli vystoupat nahoru. Znovu jsem zaslechla ten pláč - málem jsem se svalila na zem. ,,Opatrně," promlouval ke mně frísák v mysli. ,,Promiň, že jsem se ti ještě nepřestavil, jmenuji se Harry." Pokračoval a pootočil se ke mně. ' jako Harry Styles ' pomyslila jsem si a usmála se na něj. ,,Já jsem Andrea '' představila jsem se mu. ,, velice mně těší Harry '' poklonila jsem se mu.
Konečně jsme vystoupali nahoru a já si mohla odpočinout. Teprve potom jsem se vzpamatovala a zahlédla jsem opodál mříž, kterou bych se v lidské podobě protáhla. Harry mi v mysli promlouval, abych se dotkla znaku co visel vedle mříží a když jsem tak učinila, stala se ze mě zase normální dívka. Nejistě jsem po Harrym pohlédla a ten jen přikývl. ,,Teď už je to na tobě." Protáhla jsem se tedy mřížemi a znovu zaslechla pláč a nářek. Vyčítavě jsem na něj pohlédla, ale něco tam uvnitř mi říkalo, že ten NĚKDO potřebuje mou pomoc. Vystoupla jsem těch pár schodů, co tam bylo, a uviděla tam ženu. Bleskurychle jsem se schovala za sloup, ale pak odvážně vykročila. ,,Madam? " oslovila jsem ji - nic. ,,Nepotřebujete pomoc ? " přiblížila jsem se k ní. Ta přestala potichu plakat a vzhlédla ke mně. Teprve teď jsem ji poznala. ,, Andreo ? '' promluvila konečně. ,, Ano Saší ? '' špitla jsem a vzlykla. Sestra mě hned skočila obejmout.
,,Co se Ti stalo? Jak si se sem dostala?" naléhala jsem. ,, Víš, to je na dlouhé povídání.."
 
Pokračování příště... :P
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář