Jdi na obsah Jdi na menu

Ztracená zaječice (part 1) 2012

9. 8. 2020

Rodinka Zajíčků se probudila a hned po té, co Zajunka- dcera vstala, křičí na maminku..: "Mamíííí, mně se nechce do školy !! nebaví mě !" "Ale Zajunko, do školy se musí" povídá maminka. "Musíš se pěkně učit, abys měla dobrou kariéru" Mrkající"Ale ty to nechápeš, šikanují mě tam !!" nadává Zajunka, "Nenávidím školu !! nemáte mě rádi !" Plačící " Ale Zajunko...." chce říct mamča, ale Zajunka je ta tam. Zajunka zalezla do svého pokoje a zamkla se. "To víš, že jo... budeš mě takhle trápit, jen počkej, uteču ti" Sedla si na postel a zapla si telku... Dával její oblíbený pořad...Jeden moderátor radí všem kočkám, aby jedli trávu, čistí si tím zuby. k tomu ukazuje ukázky koček...( je to jen 10ti minutový pořad ) Když konečně skončil, sbalila si kufry a vyskočila oknem. Pomalu a potají se odplížila od domu a šla, nevěděla ani kam...už se začalo stmívat a Zajunka se ocitla uprostřed lesa. Už nebylo ani vidět na cestu, a tak si roztáhla Deku, co si sbalila s sebou, vytáhla polštář, pod sebe dala trochu mechu a snažila se usnout.... Však nešlo to. Hrozně se jí stýskalo po mamince a tatínkovi, chybělo jí, jak jí maminka vždycky přečetla před spaním pohádku, jak jí dala pusinku na dobrou noc...posadila se a Začala plakat:" Bééé-hee, proč jsem jen utekla z domova? Byla jsem hloupá ! Měla bych se vrátit domů, ale kudy? Vždyť vůbec nevím kde to jsem ??! " (pokračování příště)

NEBO HNED :D

Zajunka začala mít strach a tak volala o pomoc, myslela, že by jí mohl někdo zaslechnout:" Pomóc, pomóc, kde jste kdo ? Bojím se! Maminko, tatínku !!" Nikdo ji však neslyšel, byla příliš daleko od vesnice. A tak si lehla a plakala a plakala, přikryla se dekou a za chvilku zaslechla strašidelné hlasy: huuuuu huuuuuuu uaaaaaaaaaa. " aaaaa pomooooc, kdo to je ?? aaaaaaa, raději budu tišeji, snad si mě nevšimne a nesežere mě"Plačící Brečí Zajunka. Byla to lesní zvěř. Zajunka se třásla strachy. Snažila se usnout, a tak si vzpomněla na jednu pohádku, co jí vyprávěla maminka, a myslela na ní. Nakonec usnula. Když se ráno probudila, sedla si a porozhlédla se: " jé, to jsem se ale hezky vyspala a jaký jsem měla krásný sen... Ale kde to jsem ??! " říkala si Zajunka. " Vlastně já jsem nadávala na maminku a pak jsem utekla z domova, ach jo! Tolik bych chtěla vidět maminku a tatínka! Tolik mi chybíte ..." Litovala Zajunka. A když konečně vstala, šla si hledat něco na zub, sbalila si věci a šla.. Našla jen houby, maliny, ostružiny a lesní jahody. "Mňam, to je dobrý, ale chtělo by to studánku," a tak se vydala hledat studánku. Šla dlouho, měla už žízeň a konečně ji našla. Napila se a pokračovala v cestě... Jak tak šla, našla liščí noru. Podívala se dovnitř a volá: " Huu-uu, je tam někdo ?? " Z nory vylezla mladá liška a povídá: " Co tu chceš ? Ubulánku.." Hledám cestu domů, a nejsem žád-ný ubulá-nek!" " Promiň, já ti teď neporadím a přestaň na mě křičet ! " No tak pardon, no ! " .. Zajunka se naštvala. " To je teda pěkné přivítání, jeden se ztratí a ten druhej ho hned komanduje. Jednou se mi přijde omluvit.."
Bylo odpoledne a Zajunka nevěděla, co má dělat... A tak si roztáhla deku, lehla si a pozorovala nebe. Plynuly hodiny...pouštěla si písničky co měla na mp3, procházela se po lese a stavěla si z větví, co našl,a přístřešek. Naskládala si tam pěkně mech, na stříšku si dala kapradí, aby na ní nepršelo a tak si pěkně vystýlala pelíšek až ji uběhl celý den. Už bylo večer a Zajunka si lehla a usnula... Ráno jí probudila liška a byla smutná : "Víš, já se ti přišla omluvit, za ten včerejšek, moc mě to mrzí...Promineš mi to ?" " Jasně, jjá se ti taky omlouvám, neměla jsem na tebe křičet.." Lišla se usměje : " Přátelé ? " " Přátelé!" kývla Zajunka a podaly si ruce. "Jsem Zajunka, těší mě" "Já jsem Lišmajka, taky mě těší..." A tak se Lišmajka se Zajunkou spřátelily... Zajunka jí vyprávěla, jak utekla z domova a jak slyšela v noci strašidelné hlasy a jak se jí stýskalo po mamince a tatínkovi, jak hledá cestu zpátky domů... Liška jí pozorně poslouchala a smála se.. ( pokračování příště... )