Jdi na obsah Jdi na menu

Konečně v ráji (2014)

9. 8. 2020
Jsem sama, nikoho nemám ... Můj nejlepší kámoš se na mě vykašlal, rodina mě odkopla jako kus hadru... Píšu poslední slova ... Ano. Chci už skončit, nehci se dál trápit. Jesli tohle Nialle čteš, tak se ti za vše omlouvám. Promiň, že jsem se ti kdy pletla do života, promiň za všechny úžasné chvilky s tebou ... Promiň, že existuju...
Měla jsem tě moc ráda ... xxx Elis ♥


Zavřela jsem deník a položila ho vedle sebe. Koukla jsem na nebe. Je čas.
Vzala sjem žiletku do ruky. ,,Du na to." odhodlala jsem se. Bez jakýho koliv slova jsem položila žiletku na mou tepnu. Přitlačila jsem a udělala čáru. Najednou se svět zhoupl. Projela mnou neskutečná bolet, ale zabila jsem tím bolest zlomeného srdce. Pustila jsem žiletku a upadla. ,,Elis!" zaslechla jsem něčí výkřik, který se blížil ke mně. Pokusila jsem se otevřít oči. Niall. ,,Co to vyvádíš! Prosím, neopouštěj mě !" naléhal. Klesly mi víčka. ,,Prosím!" zašeptal a ucítila jsem jemný dotek na rtech. Pomalu jsem přestávala vnímat. ,,Promiň..." vydechla jsem z posledních sil. Držel mě za ruku a já pomalu odcházela z tohoto světa.

Otevřela jsem oči, byla jsem ve tmě. Něco jsem zahlédla.Tunel. Přibližovala sem se k němu. Světlo mě pálelo do očí, musela jsem je přivřít. Šla jsem dál a dál tunelem.
Najednou světlo ustalo. Otevřela jsem pořádně oči. Jsem v ráji ...
 
I tak budu ráda za každej názor či tu pitomou hvězdičku ... :D :)*
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář