Počteníčko

,,Tak aspoň řikej, co máš zejtra v plánu." plácla jsem sebou na poštář. ,,Nene, až zítra." odporovala. ,,Ale Angie!" povzdechla jsem. ,,Řeknu ti jen jedno..." řekla a odmlčela se. Napínavě jsem ji pozorovala. ,,To překvapení je... Zítra!" vypískla. ,,Angie!" hodila jsem po ní jeden z polštářů. ,,Co je? Já ti to prostě řeknu zítra, nebo ti to neřeknu vůbec." ušklíbla se. ,,Hm. To si fakt kámoška!" odsekla jsem a hrála uraženou. ,,Ale no tak...Dobrou noc!" zašklebila se a otočila se na bok. Já ji fakt nesnášim ... Ani jsem ji nepopřála dobrou noc a otočila se zády k ní.

Přemejšlela jsem, jaké mučení mě zejtra bude čekat ... Po chvíli jsem toho nechala a celkem rychle usla.

,,Vstávej semínko, holala ! Ať je z tebe fiala ! Vstávej semínko holalááá... Ať je z tebe fiala !" Ječela na celý kolo Angie a já se prudce zvedla. ,,Musíš mě takhle budit ?!" zavrčela jsem. ,,Asi tě zklamu ale jo." ušklíbla se. Já tu holku fakt nemám ráda ...
Vstala jsem a převlékla se. Angie už seděla u stolu a kousala chleba s marmeládou. ,,No pojď se taky nasnídat, za chvilu vyrážíme nakupovaat!" vybídla mě. ,,Takhle ráno ??" podivila jsem se. ,,Co blázníš ?? Vždyť už je 10 !" ,,No a to já obvykle ještě spím víš ??" přerušila jsem ji. ,,To máš z toho, že chodíš pozdě spát!" odsekla. ,,Tak pojď a těš se, večer bude zlatý hřeb." uculila se. ,,Možná tak pro tebe." zamumlala jsem. ,,Co ?" ,,Niic !" vyhrkla jsem. Rozespalá jsem se šla k Angie nasnídat.

Než jsme vyšly, bylo 11 hodin ... Ano mně vždycky všechno dlouho trvá ... ,,Elo tak už pojď !" netrpělivě přešlapovala před dveřmi Angie. ,,Vždyť už jdu ..." zabrblala jsem. Udělala jsem poslední tah tužkou na oči a vyšla z koupelny. Když už, tak ať nějak vypadám.

Chodila jsem za Angie jak ocásek, ale později jsem si začala užívat jako ona. Nakupování není zas tak nudné ... :) Koupily jsme si pár hadříků a pak si zašly na oběd ... no ... Pizza se jako oběd snad považovat dá... ,,Co máš v plánu teď ?" vtipkovala jsem. ,,Teď se půjdem podívat do studia." usmála se. Protočila jsem panenky. Ale proč ne ... Může to bejt fajn.

Zaplatili jsme a Angie mě vedla ke studiu. Prošli jsme krásně zdobenými dveřmi dovnitř a já užasla. Bylo to jak na zámku... ,,Přejete si?" vytrhl mě z rozhlížení nějakej pán. ,,Ne děkujem, my se jdem jenom podívat..." řekla Angie. Nechaly jsme si u něj tašky s věcmi a vydali se nahoru po schodech. ,,Já si ještě odskočím, vydrž tu chvilku." řekla a někam odběhla. Nedalo mi to a přitiskla jsem ucho na jedny dveře. Někdo tam zpíval ... Vyrazilo mi to dech. Jak někdo může tak nádherně zpívat... Zpěv najednou utichl. Rozrazili se dveře a já vpadla dovnitř. ,,Jé, promiňte .. já nechtěla..." omlouvala jsem se. ,,To nic." usmál se na mě ten kluk. Měl nádherně zelené oči... Myslím, že už jsem ho někde viděla, ale nemužu si vzpomenout kde... ,,Vážně se moc omlouvám... Já raději pudu." zvedala jsem se ze země. ,,Říkám, v pohodě..." pozasmál se... ale tak roztomile.
Zrudla jsem a raději rychle vycouvala ze dveří ven. Nekoukala jsem ale za sebe a do někoho narazila. ,,Pardon!" pípla jsem a otočila se. ,,Příště se raději koukej kam šlapeš." pozasmál se kluk s blonďatými vlasy. Pohlédla jsem mu do očí. Má je modré. NE! Blonďáci s modrými oči jsou zákeřný! Rychle jsem od něj odtrhla pohled. ,,Vy se znáte?" koukl dovnitř na toho kluka s úžasným hlasem. ,,Ne, jen poslouchala za dveřmi." ušklíbl se a já zrudla. Cítila jsem se trapně. Pojď dál, jestli máš čas, můžeme pokecat." vybídl mě. ,,Ale já tu čekám na kamarádku..." vyhrkla jsem. ,,Ona to bez tebe 5 minut vydrží." zašklebil se blonďák a vtáhl mě donitř.

,,Posaď se." kývl na mě ten se zelenými oči. V jeho očích šlo vidět pobavení. Tak to ne! Když oni takle tak já taky. ,,Promiňte, ale nemám zájem." odsekla jsem a byla připravená k odchodu. ,,Víš, co by ostatní za to dali?" podivil se. Zarazila jsem se. ,,Co tím myslíš ?" podezíravě jsem se na něj podívala. Rychle jsem ale odvrátila pohled. Je tak sexy... Chvíli mlčel a podíval se na svého blonďatého kamaráda. ,,Ale nic..." mávl rukou. ,,Tak jestli chceš..." zvedl se a došel ke mně. ,,... můžeš jít." otevřel mi dveře. Váhala jsem. ,,Tak já teda chvíli zůstanu." sklopila jsem pohled. Usmál se a dveře zase zavřel. Posadili jsme se. ,,Já jsem Harry a tady tohle je Niall." představil sebe a svého kamaráda. I ty jména mi jsou povědomá, jako bych je už někde slyšela... ,,Jsem Ela." pousmála jsem se. ,,Jak hezké jméno.." zazářily mu oči a jedna kudrlinka mu spadla do tváře. Vždycky mi lidi co měli kudrliny připadali směšní, ale on byl výjimka. A navíc se hodili k těm jeho zeleným očím.. ,,Tak co, půjdeš dnes večer na koncert One Direction?" zeptal se myslím Niall - ten blonďatej. ,,Ani mě nehne, na ty buzeranty nemám náladu a navíc mám jinej plán.. kámoška má pro mě překvápko." odfrkla jsem si. Zarazili se, ale nic neříkali. Jen se křečovitě usmáli.
,,Je vám něco ?" zarazila jsem se. ,,Ne nic...Můžu vědět proč je nemáš ráda?" zeptal se trošku zraněně Niall. ,,Nevím, prostě to jsou buzeranti co zpívaj teploušský písničky..."odpověděla jsem

"Aha....To je to tak hrozný?"zeptal se ten se zelenýma očima. ,,Popravdě...hele sorry ale myslím že kámoška už na mě bude čekat" vykroutila jsem se a odešla. Zůstali stát jako opaření. Jakmile jsem zabouchla dveře a otočila se, stála tam naštvaná Angie. ,,Copak si to tam dělala ?! Neříkala jsem ti snad, že máš chvilku počkat??" založila si ruce v bok. ,,Promiň, já jsem jen tak trošičku odposlouchávala a pak jsem..." ,,To jsme přece měly dělat spolu !" skočila mi do řeči Angie. ,,No tak pojď, přeci se toho tolik nestalo." omluvně jsem se na ni usmála. Chvíli mě napínala, pak mě chytla za ruku a popoběhla k dalším dveřím. Přitiskly jsme k nim ucha a odposlouchávaly. Tentokrát se za dveřmi ozval zvuk kytary. ,,Závidím těm lidem, co mají talent..." posmutněla Angie. ,,Ty máš taky talent." šťouchla jsem do ní. ,,Jo, a jakej ?" nedala se. ,,Rozveselit i toho nejsmutnějšího člověka." ušklíbla jsem se. ,,To je fakt talent, jako kráva." protočila oči. ,,Ty umíš hrát na klavír, zpívat.." ,,No to hou! Já a zpívat ?" přerušila jsem ji. ,,Jo. Zpíváš moc hezky.." sklopila pohled. ,,No to teda děkuju, ale já si spíš myslim, že skřípu jak rozladěnej klavír." pozasmála jsem se. ,,Pojď, než někdo vyleze. Už přestal hrát." chytla jsem ji za ruku a popoběhly jsme k dalším dveřím. V těhlech se neozýval žádný zvuk. ,,Třeba má přestávku.." přemýšlela Angie. ,,Hm, asi jo. Támhle se něco ozývá." ukázala jsem na dveře o kousek dál. ,,To ale nevypadá na zvuk." zarazila se Angie. ,,Jak nějaký hlasy.." přitakala jsem. Přibližovaly jsme se pomalu k těm dveřím, když se někdo vynořil zpoza rohu. Okamžitě jsem se otočily na sebe a dělaly, že něco řešíme. ,,Can i help you ?" zeptala se nás ta osoba. Byla to uklizečka. Jen jsme zavrtěly hlavou a ona odešla. Jakmile zmizela z dohledu, pokračovaly jsme k těm dveřím.
Ujistily jsme se, že je čistý vzduch a začaly odposlouchávat. ,,Hele, je tu klíčová dirka." zašeptala jsem. Kývla. Podívala jsem se jí a spatřila 3 osoby.
,,Uka co tam vidíš." šťouchla do mě Angie. ,,Fuj jsem se tě lekla !" ,,Ticho!" okřikla mě. Pustila jsem ji k dirce a ona pohlédla dovnitř. Okamžitě se odtrhla. ,,To ..to je.." zalapala po dechu. ,,Kdo?" nechápala jsem. ,,..ale nikdo.." zarazila se. Něco skrývala. ,,Myslela jsem si, že vidim Paula, ale jen tak vypadá jako on ..." ošila se. ,,Ten blonďatej ?" Jo, docela vypadá jak Paul Wesley, ale neni to on." ušklíbla jsem se. Když v tom se ozvala prudká rána. (Pokračování příště)