Počteníčko

Je den jako každej jinej ... Teda skoro. Kámoška má pro mě překvapení. Ještě nevím co to je, ale jsem hrozně zvědavá ! Zazvonil mi mobil. ,,Ano ?" řekla jsem do mobilu. ,,Elo tak už jsi připravená ?" vystartoval na mě hlas mé kámošky Angie.
,,Jo, nejanči."
,,Já musim jančit ! Víš jak je to pro mě důležitý ??"
,,OK, zklidni hormony, jasný ?"
,,Promiň, já já jsem tak nedočkavá, všechno musí dopadnou Per-fect !"
,,Chápu tě... a jen tak mimochodem ... Nemá to co společnýho s těma buzíkama, že ?"
*ticho
,,Angie ?"
,,jojo promiň, n-ne nemá... A nemluv o nich takhle ! Vždyť je ani neznáš ! Slyšelas jen kousek písničky a jen jednou si je a to na pár sekund viděla a to jen pro to, že ..."
,,...jsi mi je strčila před ksicht ! Prostě jesli to má co dělat s nima, tak ti na to kašlu, jasný ??" nechápu jak někdo může jančit z těch přiteplených buzerantů...
*ticho
,,Angie?"
*zase ticho
,,Angie promiň ... já se tě nechtěla dotknout ... ale víš přece, že ..."
,,Jo že jsou to přiteplení buzeranti ..." ona mi snad čte myšlenky nebo co ??
,,Promiň ..."
,,Ok, to je dobrý ... Ale ať už si dole nachystaná ! Za 5 minut tě čekám dole, čau !" tak tohle jsem od ní nečekala. Vylekala jsem se, až jsem nadskočila z postele. No nic. Drapla jsem nachystanou kabelku a sešla schody dolu. ,,Čau mami, jdu za Angie, má pro mě to překvapení ... čekej mě tak zejtra možná pozítří..." dala jsem mamce pusu na tvář. ,,Ahoj..." zamávala mi nepřítomně. Obula jsem si moje nejoblíbenější boty - conversky, navlékla kabát, hodila přes sebe kabelu s věcmi a vyšla odhodlaně ven.
Už tam netrpělivě čekala. ,,No kde jsi ! Letadlo letí už za 26 minut a ty si pomalu vyjdeš z baráku a ještě tu na mě čumíš jak na buvola !" vrhla se ke mně a drapla mi věci. Odnesla je do auta - asi nás odveze její táta. ,,No co tu jen tak stojíš !" přiběhla ke mně, drapla mě za ruku a strčila do auta. ,,Jedem !" zavelila a auto se rozjelo. ,,My jedem na letiště ?" zeptala jsem se vyděšeně. ,,Nééé pojedem na Severní pól !" vyjekla. ,,...I když ... mohli by jsme..." zamyslela se. ,,Ať tě to ani nenapadne !" vyhrkla jsem. Ona je schopná čehokoliv ...

,,Tak běžte, ať vám to neuletí a ... užijte si ..." nedořekl neboť ho Angie probodla pohledem. ,,Kušuj tati ! A dik, budu ti pravidelně volat ..." usmála se jako sluničko. ,,To snad nebude ani třeba." zabrblal mezi vousy. ,,Tati ..!" ,,Tak už leť beruško." zamával a přímo násilím nás vyrazil ven.
,,Tak pojď, máme 12 minut." vydala se kupředu. Nezbývalo mi, než ji následovat.

Prošli jsme takovým tim co zkoumá naše věci a nás samotné a nějak se dostali k uličce co vede do letadla. Každou chvíli jsem do někoho vrážela, zatím co Angie se jimi proplítala. V uličce jsme se obě zastavily. ,,To bude úžasný!" vydechla a odhodlaně kráčela do letadla, já za ní.
V letadle jsme se umístili na svá místa a pak se uvelebily. ,,čeká nás docela dlouhá cesta..." vykoukla z okýnka. ,,Kam vlastně letíme ??" byla jsem úplně mimo. ,,Nech se překvapit... " ,,Angie !" přušila jsem ji. ,,No tak dobře, letíme do Londýna..." usmívala se. ,,Co budem dělat v Londýně ?" ,,Prosím připoutejte se..." zazněl hlas letušky a už začala peskovat co a jak. Jakmile skončila, letadlo se rozjelo a za nedlouho se začalo zvedat. Občas mám závratě.
Angie se koukala z okna a já koukala do uličky. Viděla jsem malýho chlapečka jak si hraje s letadýlkem, pak mi přistál zrak na docela hezkým klukovi a pak ... Fuj ! nějakej starej dědek ... no nemluvně. Byl skoro celá plíseň, holá chlupatá prdel mu čouhala zpod ... no to si děláte srandu ! On se tu svlík do trenýrek ?! a furt se škrábe na prdeli - jak ho sem vubec mohli pustit ?! Odvrátila jsem pohled. Na tohle se nemužu dívat ! Hledala jsem toho kluka ale zřejmě zalez víc k oknu. Kruci !
Půl hodinu jsem pozorovala co se děje v letadle, ani jsem si to neuvědomovala. Otočila jsem se směrem na Angie a chtěla jí něco říct. Ale smůla ... Ona mezi tím usla ! grr.
No nic. Vytáhla jsem si mp3 a zaposlouchala se do hudby. Bylo to uklidňující a počaly se mi klížit víčka. Netrvalo dlouho a já usnula.

,,Hej holky ..." uslyšela jsem klučičí šeptavý hlas. ,,Holky vstávejte !" zvýšil malinko hlas a zatřásl se mnou. Kterej dement mě budí ?? Líně jsem otevřela oči a ...
,,aaaaaa!" vyjekla jsem. ,,Angie vstávej !!" třásla jsem s kámoškou. Teprve teď jsem si uvědomila kde jsem. A co jsem neviděla. Budil mě ten hezkej kluk. Rozpačitě jsem se na něj usmála. ,,Jsme v Londýně a už nás vyháněj ..." promluvil. Jeho hlas byl tak sladkej ...
,,Nicku!" křikl někdo. ,,Už musím a vy by jste měli taky ..." podíval se směrem odkud hlas hejknul. Nick ... Tak hezké jméno ... Zasnila jsem se. ,,Elo!" vytrhla mě ze snění. ,,Musíme letět ! Za chvilu nám jede autobus !" mrkla na hodinky. Schovala jsem mp3, vzala svoje věci a šla za Angie. Jakmile jsme vylezly, žasla jsem. ,,Ty krávo !" spadla mi dolní čelist. ,,Neřikej mi krávo a poď." drapla mě za ruku a táhla pryč. Omámená jsem koukala všude kolem a nechala se vleknout.

Nastoupily jsme do dvoupatrového autobusu a já si užívala krásu Londýna zatímco Angie si něco ťukala na mobilu. ,,Píšu tátovi." řekla, když si všimla jak na ni zírám co dělá.
Venku se pomalu začalo stmívat. Autobus po několika zastávkách zastavil a my konečně vystoupily. Před námi se tyčila vysoká věž a na ní byli hodiny které ukazovali 18:36.
,,Na koukání budeš mít čas zejtra, teď pojď." nenechala mě se rozhlédnout. Následovala jsem jí uličkami až jsme se zastavily před hotelem. Byl obrovský a téměř zlatý. ,,Tys tady byla asi hodněkrát co ?" podivla jsem se. ,,Jen pár krát, nechápu jak si sem na takový místo nemohla nikdy jet..." zakroutila hlavou Angie a rozešla se. Já šla pomalu za ní. ,,Elo hni se !" otočila se a chvíli počkala než jsem ji dohnala. Vystoupaly jsme po schodech a točivými dveřmi vstoupily dovnitř do hotelu. Měl na sobě 5 hvězdiček.
Angie došla k recepci, něco tam mumlala a pak dostala klíče. Přiběhla jsem k ní a společně jsme jeli výtahem nahoru k pokojům. ,,Máš to vážně promyšlené ... To je vážně hezký překvápko ..." usmála jsem se na ni. ,,No počkej ! To překvapení bude tady !" zakroutila nechápavě hlavou. ,,Really ?"
,,Jo, really. Ráno ti řeknu program ..." ušklíbla se.
Dveře od výtahu se otevřely a my ho mohly v klidu opustit. ,Jaký máme číslo pokoje ?" zeptala jsem se. ,,Ehm ... " ,,Co ehm ??" nechápala jsem. ,,Naše číslo pokoje je ..." odmlčela se a ukázala na dveře u kterých jsme se zastavily. Koukla jsem na ně. ,,No a co, vždyť je to normální čí... 69?!!" vyhrkla jsem. ,,Promiň, jiný už volný nebyl ... " pokrčila omluvně rameny. ,,To nic ... Už vim proč byl jediný a nikdo ho nechtěl..." zabručela jsem potichu. Angie odemkla dveře a my vstoupily. Bylo tam krásně útulno. Ihned mi bylo jedno jaký ten pokoj má číslo, byl úžasnej ...
,,Vyber si kde budeš spát." postavila kurf na zem. ,,Za to, že jsi tak hodná ..." pousmála jsem se na ni a ona jen přikývla a šla k dvoulůžkový posteli. ,,... Budeš spát támhle na tý menší ..." dokončila jsem větu. Zastavila se a nevěřícě na mě pohlédla. ,,No tak Ok." přišourala se k té menší. ,,No jako mohla bys spát se mnou, ale je možnost, že by ses probudila na zemi..." ušklíbla jsem se. Chvíli mlčky stála a pak přišla ke mně. ,,Připrav okolo postele polštáře."ušklíbla se. Ona chce vážně spát se mnou ... ,,Jak myslíš..." povzdechla jsem a začalam okolo postele skládat všechno co bylo měkké. ,,Než to uděláš, jdu si dát sprchu." našpulila rty, pustila na zem věci a šla do koupelky. To nemyslí vážně ! Ale tak co. Pokračovala jsem v ustýlaní.

Jakmile jsem skončila, přistoupila jsem k oknu. Už byla tma. Pozorovala jsem světýlka venku a přemýšlela co nás zejtra čeká.
Byla jsem do toho na tolik zabraná že jsem nevnímala a neslyšela Angie. ,,Už mužeš jít." položila mi ruku na rameno a já se lekla. ,,Jsi normální?? Se mi zastavil dech !" zaječela jsem. ,,Sorry, já nemužu za to že sem v klidu přijdu a řeknu ti že už mužeš jít." pokrčila rameny. ,,Byla jsem zabraná..." ,,Do čeho?" přerušila mě. ,,Do ničeho." odsekla jsem. ,,A teď mě omluv. Jdu si dát sprchu." otočila jsem se na podpadku a odkráčela. U dveří od koupelky jsem se otočila na Angie a společně jsme se zasmály. Pak jsem ale zalezla do koupelky a zamkla se. Shodila jsem ze sebe všechno oblečení a vlezla do vany. Pustila jsem příjemně horkou vodu a zašpuntovala tu díru ve vaně. Na poličce leželo tekuté mýdlo. Zamyslela jsem se.Drapla jsem ho a čtvrtku mýdla vylila do mé "lázně". Jak stékala voda, dělaly se mi tam bublinky a pěnaaa!! V tu chvíli jsem se začala chovat jako malá - dokážete si představit.
Strávila jsem tam asi hodinu, než mě přišla Angie vyhnat. ,,Elino vylez !" křikla Angie a bušila do dveří. Kdybych se nezamkla, vsadila bych se, že rozrazí dveře a osobně mě z vany vytáhne.
,,Však už du." odsekla jsem. Ještě chvilku jsem se rochňala v teplé vodě ale Angie mě prostě nenechala. ,,Elo! Na spaní je postel. " vzdychla. Nakonec jsem se podvolila. Vytáhla jsem špunt a je se mlčky dívala jak moje úžasná "lázeň" mizí v kanále. Usušila jsem se a ... Sakra ! ,,Angie ?" zavolala jsem opatrně. ,,Ano Elo ? Hledáš pyžamko ?" ozvala se. ,,Jo, prosím podala bys mi ho ?" škemrala jsem. ,,Ne." ušklíbla se. ,,No tak, Angie, pls !" zaprosila jsem nejsladčím hláskem. Neozývala se. Obmotala jsem tedy kolem sebe ručník a vylezla z koupelny. Byli otevřený dveře. Nakoukla jsem kdo v nich stojí. Byl tam ňákej kluk se kterym si povídala. ,,A hele už ji tu máme !" všimla si mě Angie a dokopala mě vedle sebe.Zrudla jsem. Taková ostuda... Kluk si mě se zájmem mlčky prohlížel, ale nešlo přehlédnout pobavení v jeho liliově zbarvených očí. ,,Tak ty si Ela?" prohlásil konečně. Kývla jsem a sklopila pohled. ,,No nic, mějte se... Koukám že se tu nudit nejspíš nebudete..." pobaveně na nás pohlédl a odešel. Okamžitě jsem po Angie střelila vražedný pohled. ,,Kdo to byl ??" sykla jsem. ,,To byl prosím jeden kluk...Kterej tě nemusí zajímat." dodala než jsem stihla něco říct. ,,Víš jakou si mi udělala u něj ostudu ??" hrála jsem uraženou ale vzteklost ubývala. ,,Promiň..." omlouvala se mi, ale smích pohrával se jí na rtech.
,,Poď spát, jsem unavená..." ,,Moment, to jako nemyslíš vážně ??" skočila jsem ji do řeči. ,,Hele zejtra je pernej den, musíš se na něj pořádně vyspat! A povídat si můžem i v posteli." cvrnkla mi jemně do nosu a ťapkala k posteli. Povzdechla jsem a následovala ji. Vzala jsem si do ruky moje sexy pyžámko a pohlédla na Angie, která mě pozorovala. ,,čelem zad!" zavelela jsem a ukázal gestem ať se otočí. ,, Ty toho naděláš..." protočila oči a otočila se. V klidu jsem se převlékla a věci uklidila do kufru. Rozpustila jsem si vlasy a rozčesala je. ,,Je 21:02." koukla jsem na mobil. ,,Vidíš, nejvyšší čas jít spát..." ušklíbla se. Dobývala jsem se mezi polštáři do postele. Tohle mi zaplatí. Angie to udělala jednoduše. Prostě na tu postel skočila. ,,Angie! Chceš mě zabít ??" sykla jsem po ní. ,,Vlastně někdy i docela jo." uchichtla se. ,,hele a kdo zhasne?" pronesla Angie. ,,Já tam nejdu!" protestovala jsem. ,,Ale no tak ... Vždyť je to jen kousek..." ,,Já přes tu hromadu znovu líst nebudu!" bránila jsem se. Nakonec jsem stála u hlavních vypínačů. Zhasla jsem a znovu se dobývala do postele. Zachumlali jsme se a já rozsvítila lampičku. ,,Co chceš jako ještě dělat?" podivila se. ,,Číst si?" povytáhla jsem obočí. ,,A já si chtěla povídat..." posmutněla. ,,No tak dobrá." podvolila jsem se a zase lampičku zhasla. ,,Tak aspoň řikej co máš zejtra v plánu." plácla jsem sebou na polštář. ,,Nene, až zítra." odporovala. ,,Ale Angie!" povzdechla jsem. ,,Řeknu ti jen jedno..." řekla a odmlčela se. Napínavě jsem ji pozorovala. ,,To překvapení je..."
_________________________________________________________________________________________

Víc sem napsat nemůžu protože tu je omezený počet znaků :D Takže ta jednodílovka bude rozvita na několik částí ... Zatím hádám tak na 3-4 ... :) :DD
-Dobrou noc ! :))* :DD